Verše na tento týden
JIŘÍ ŽÁČEK
Narodil se 6. listopadu 1945 v Chomutově. Dětství a školní léta prožil v jihočeských Strakonicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni (1959-1963) a stavební fakultu ČVUT v Praze (1963-1970). Po tříleté praxi na vodohospodářské správě v Benešově u Prahy dezertoval od inženýrství k literatuře. Do roku 1991 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel.
Žáčka znáte z dětských knížek. Mně se líbí víc ve vážnějších verších, ale těch píše opravdu málo.
Dveře
Za dveřmi čeká celý svět,
svět ztrát a nálezů, svět věčných vart a štací.
Dítě se učí odcházet
a dospělý se celý život vrací.
Šťastný člověk
Mám štěstí,
že jsem se nenarodil v Hirošimě,
nýbrž v Chomutově.
Mám štěstí,
že jsem nechodil do školy v Bronxu,
nýbrž ve Strakonicích.
Mám štěstí,
že jsem vojnu neodsloužil v Čečensku,
nýbrž v Kostelci nad Labem.
Mám štěstí,
že moje děti nepřišly na svět v Černobylu,
nýbrž ve Vlašimi.
Mám štěstí,
že náš dům nestojí ve Srebrenici,
nýbrž v Praze.
Mám štěstí,
že v září 2005
jsem nepobýval v New Orleansu,
nýbrž ve Frýdlantu v Čechách.
Jak strašně důležité
je slovo nýbrž
Zimní krajina s havrany
Že bys chtěl všechno prožít znova?
Nic nejde vrátit – v tom je celý fór.
Život se vejde do jednoho slova :
Nevermore.
ANONYMNÍ MÚZA
Vzlyk strun v sobě úzkost tají
z ticha, až hudba dohraje.
Tak si dvě srdce odmlouvají
s obavou, že to láska je.
Lavina něhy - Výkřik - Vzdutí
vstříc věčnosti - A doteky -
A chvíle, kdy jsme náhle krutí
a sami - Znova - Navěky - -.
Vzlyky strun v sobě úzkost tají
z mlčení, které nastane.
Tak se dvě srdce domlouvají,
že láska - láska - láska ne.
Stanislav Oliva /3.6.1972/
Po zvládnutí ZŠ absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích a pracuje jako technik.
Vlaky Máma vždycky říkala že bez nich neusne taky sem je měl rád a pod most železnej sme s klukama často chodili pak na střední sem začal vlakama jezdit častějc po škole asi po roce na pardubickým nádraží …no a pak sem potkal svou budoucí ženu Na červený ukrajině uháněl Marián – debil lidi ho znali jednou když jsem vynášel smetí sháněl oblečení jídlo a hračky dal jsem mu pornočasopis kterej už mě přestal bavit pamatuju si – když jsem byl malej „ V Argentíně!!! „odpověděl jednou mu sígři namazali chleba hovnem nesežral jim to pitomečci nevěděli že mu za to musej dát aspoň gumovej balón málokdo věděl kolik je Mariánovi roků málokdo věděl odkud se ten veselej debil vyloup jednou vyhrabal z popelnice polozlomenou brankářku chtěl si s náma zahrát hokej postavili jsme ho do brány jinej by uhnul – Marián ne! nechal se skoro rozsakrovat dneska už nechytá dneska už tu možná není dlouho jsem ho neviděl třeba už jezdí na tý svý ukrajině Pantátovi po dvorku myslím že i tam mu pozdrav vrátěj… | Chodníky Je po lijáku… Je smutný sedět sám v hospodě v Levoči jsme bydleli v pronájmu v cikánský ulici u jednoho z těch kostelů s klukama východňárskejma to bylo taky dobrý měl jsem Levoču rád | Ládík z chalupy Ládík z chalupy umřel ! porod se nepoved - je toho tolik když nebyl strom - nosil v ruce větev brzo mu ale pravá ruka začala odumírat Ládík byl ze čtyř dětí vlastní krev je mnohdy horší - dnes svítí slunce Uloža kousek před Uložou byla na kraji silnice kaplička …a nahoře Uloža - nejdřív jsme zastavovali na cintoríně potom jsme se stavovali u tetky z prednej chyži nejvíc času sme ale trávili u uja Štefana a tety Marieny bydleli v pěkném zděném domě naši přivezli perník a pivo Ujo Štefan sedával s otcem v kuchyni jednou si pamatuju jak ujo Štefan říkal: - a já ta slova vůbec nechápal ženy sedávaly v obývačke nebo pracovaly… „Stanko…ty buděš pekný sukničkár!!!“ a měla pravdu ! - zatímco starší bratr furt ležel v knihách byl jsem ale malej kluk a babička neviděla ráda Uloža je rýha v mém srdci lesy kolem Ulože byly modřínové - ale já si to jako kluk neuvědomoval
|
Karel Hynek
V semináři jsme se seznámili s jeho textem Babička po pitvě. Karel Hynek oficiálními uměleckými směry pohrdal, a tak po několika málo časopiseckých uvedeních ještě před rokem 1948 zůstaly jeho texty v rukopisech a v soukromých sbornících Znamení zvěrokruhu, které surrealisté vydávali vždy pouze v jediném exempláři s autorskými kolážemi a grafickými listy.
Pro Hynkovu tvorbu jsou charakteristické odkazy na jiné, obecně známé texty (Babička po pitvě z roku 1946), skandální erotika (Z deníku Malého lorda) a později, ve spolupráci s Vratislavem Effenbergerem, smysl pro absurdní dramatičnost a krutě černý humor, který dodnes vnímáme zjitřeně na pozadí raných padesátých let, v nichž básník žil.
Poezie Karla Hynka je ovšem především nesena silnou básnickou představivostí, je smyslová i smyslná a v originálních obrazech prostě krásná. Básník umírá v roce Stalinovy smrti (1953), osmadvacetiletý. Mezi významné české literáty ho fakticky vřazuje až po roce 1990 jeho přítel Vratislav Effenberger, když uspořádá a úvodní studií vybaví souborné vydání jeho textů, které vydává pod názvem S vyloučením veřejnosti v roce 1998 nakladatelství Torst. O Hynkově soukromí však nevíme téměř nic
Ze sbírky Ikarské hry.
TRHÁM BROUKOVI NOŽIČKY
Je podzim
a jako padá listí
brouku
budou ti padat nožičky
až ti je začnu trhat
brouku
sem teď vítr
První
úplně si vochrnul
dyť přijde jaro
brouku
Druhá
teče z tebe ňáká šťáva
kdybych byl kluk
tak bych brečel
ale já sem vítr
Třetí
přilítla sem vosa
ty si ji sem zavolal na pomoc
Čtvrtá
ležíš na zádech
už máš jenom dvě nohy
už nepolezeš do skulinky
Pátá
eště se cukáš?
utrhnu ti poslední nohu
ale tykadla ti nechám
Šestá
jen půlka šestý
ty si mi ucuk
ty mizero
druhá půlka
už ležíš
už se nehejbáš
jen se koukáš
já sem jako podzim
TOPOL, Jáchym
Jáchym Topol se narodil 4.8. 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola.
Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Stal se tak představitelem undergroundu.
Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Je členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990.
INDIÁNSKÝ RYSY
když mi bylo asi 7 nebo 8
přišla jedna z těch vln
ateismu sotva jsme přestali
mučit mouchy trhat jim křídla
topit je atd.
školní výchova zesílila všichni
jsme zjistili že tělocvikářka
začala zas skrejvat kříž
mezi prsama
skobičáky jsme vyměnili za praky
s leteckou gumou byli jsme
prostě silnější a bili se
pravítkama botama taškama a byli
za to trestaný
ve škole se hodně mluvilo
o zvěrstvech jezuitů
o tom že kosmonauti tam sou
On ne většinou
nám to bylo jedno
v neděli dopoledne dávali kovbojky
a filmy o Indiánech
Lex Barker Gojko Mitič Bílá
Holubice atd.
s bráchou
jsme museli do kostela
rodiče vedli vypjatou poziční válku
s náma s komunistama s celým národem
sraženým do žumpy
prohrávali
vyjel proti nim i Pierre Brice
stál jsem na dlaždicích nad kryptama
v chrámu sv. Víta
a vzteky skřípal
malejma zubama
protože v tu chvíli Gojko
dostal svýho 60týho zlosyna
a držel ho pod kostěnou kudlou
nebyl jsem přitom
počítal jsem čas pohled upřený
někam
ta trpící zmučená tvář
najednou se na mě usmál
dřevo ožilo z hořících ran
sálal plamen stál jsem tam
Ježíš se na mě díval
a usmál se otevřel jsem ústa
a chtěl vykřiknout ale
mlčel jsem do pusy
mi vletěla moucha spolkl jsem ji
a všechno bylo jako dřív slyšel jsem ji
bzučet
v sobě a omdlel jsem
modlit jsem se začal později
i když Bůh má pořád
indiánský rysy
my byli ve třídě čtyři
křesťani
Kremerová... Holý emigroval Dub
je u fízlů (každej to říká)
a já se tu pořád motám
mezi kostelem a westernem
a zase jsem začal
s rozkoší zabíjet mouchy
dlaní novinama
pěstí po nich tluču
a je jich tu pořád nekonečno
těch malejch slunečních tygrů
vyříznutejch obloze kusem
skla přes díru
ve stěně bytu
kudy táhne
(Miluju tě k zbláznění, 1991)
Komentáře
Přehled komentářů
Další básnička z metra, tentokrát z projektu Rumunský kulturní institut
Znovu si uspořádat život
Robert Serban
Mezi papíry na psacím stole,
byl jeden na který jsem si zapsal jména žen
co jsem je miloval
až do dnešního dne
nemůžu ho najít asi jsem ho ztratil
zřejmě znamení že zítra si musím život znovu uspořádat
Tomášovi
(ivs, 29. 7. 2008 0:40)
Díky a pozdravuj Prahu :-) Mám pár nových básniček, čtu si a čtu si, proto mám taky prázdniny hrozně ráda, jen to sem zatím nedávám. Je škoda sedět v létě u počítače, i když....
Svoji vlastní poezii sem ještě nikdo nedal. Co ty na to? .-)
České moře
(Tomáš, 14. 7. 2008 3:04)
Jiří Žáček
České Moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,
moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,
moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob.
- Dělám v Praze. V metru jsou občas místo reklam básničky. Tuhle jsem si vyfotil, že by se vám mohla líbit.
Znovu si uspořádat život
(Tomáš, 17. 1. 2009 20:40)